O comicsu Alana Moorea a Davea Gibbonse jsme toho ve vztahu se Snyderovým celovečerním filmem napsali dost, ale zřejmě to stále nestačí. A když přišlo studio Warner Bros. s nápadem vytěžit pár dolarů navíc na rozpohybované verzi věhlasného přírůstku do kategorie kreslených sešitů (ne)jen pro geeky s mastnými vlasy a akné přes půl obličeje, byla by škoda si atypický příběh s problematickými hrdiny znovu neoživit.

Původní statický komiks je geniální nejen proto, že přišel s civilním pojetím svých postav, z nichž ani jedné nechybí vnitřní bolest, úchylka, či mindrák, ani kvůli tomu, že je prodchnut desítkami témat od studené války až po filozofické bádání na téma „co je to zázrak“, ale i tím, jak je koncipovaný. Moore ke scénáři přistoupil s tím, aby se Watchmeni nikdy nedali zfilmovat, a tak prodchnul příběh hromadou zároveň se prolínajících linií, v nichž se ke všemu vyskytují i četné flashbacky a celé to zašmodrchal ještě víc, když přidal ke konci každé kapitoly část Under the Hood, jež deníkovou formou popisuje prakticky jednu celou dekádu bojovníků proti zločinu, a do několika kapitol narouboval interní komiks o pirátech Tales of the Black Freighter. Zack Snyder tyhle „přídavky“ musel chtě nechtě vyškrtnout, jinak by jeho film nabobtnal do ještě méně snesitelné verze. A jak dokazuje i rozpohybovaná verze nazvaná Watchmen: The Motion Comic, v celé kráse nelze papírovou předlohu převést žádným způsobem.



Přesto se dá Motion Comic označit jako zdaleka nejvěrnější „adaptaci“ Moorevy knihy. Tvůrci se ani nepokusili ujíždět mimo komiksem vytyčené mantinely a drží se po celou dobu každé nové stránky. Motion Comic je vlastně přesným odrazem toho, jak by mohl vypadat Snyderův film, kdyby se zbavil moderního vizuálu a měl možnost roztáhnout se na stopáž okolo šesti hodin bez jakýchkoliv příkras, jen s tím, co si Moore a Gibbons vymysleli a zanesli na papír. Každé políčko je věrně přetáhnuto a rozhýbáno do jednoduché animace, která sice diváka zbavuje možnosti vlastní interpretace událostí a domýšlení si obrázků „mimo záběr“, ale na druhou stranu působí dostatečně filmově, a tak neruší, nýbrž uspokojivě slouží rozsáhlému vyprávění. Je to vlastně stejné, jako když posloucháte audiobook své oblíbené knížky. Jen s tím rozdílem, že tady máte před sebou i obraz – v tomto případě jedinečný styl kresby s temnými konturami a silným využitím zemitých barev, dávajících výsledku značně drsný a depresivní nádech.



V obraze dokonce zůstávají i komiksové bubliny, které slouží zároveň hned několika účelům. 1) je můžete využít jako snadno čitelné titulky k hlasovému doprovodu vypravěče, jenž namlouvá (výborně) všechny postavy, 2) vám dávají do ruky možnost vypnout zvuk a užívat si komiks pouze v pohybu bez pro někoho otravného „krafání“ cizího člověka, 3) pomáhají v orientaci mezi dialogy. Jako pohyblivá verze zkrátka Watchmen: The Motion Comic funguje naprosto dokonale. Přepracování je bez problémů a kolikrát působí i filmověji než Snyderova verze, na vypravěče se dá brzy zvyknout a šest hodin je mnohem kratší doba, než jakou byste museli věnovat tištěné verzi. Dokonalí však nejsou ani tito Strážci. Jak jsem již naznačil, Mooreův komiks je až příliš složitý a komplexní na to, aby se dal jakýmkoliv způsobem převést na jiné médium bezbolestně, a jelikož by asi nikoho nebavilo sledovat bílou stránku s hromadou textu, rozhodli se tvůrci, že úplně vynechají část Under the Hood.



Tím se Watchmeni malinko ztenčili, co se týče jejich rozsahu a hloubky, ale rozhodně nejde o takový zásah, jak by se mohlo zdát. Sice se toho dozvíte mnohem méně o skupině hrdinů zvané Minutemen, nedočkáte se pořádného vysvětlení toho, kdo je to Moloch, jaký byl původní Night Owl, ale díky tomu, že obrázková část nezažila žádné škrtání, je vše stále krásně srozumitelné, spletité a myšlenkově syté. Z Motion Comic se nevytratil duch předlohy, což zahrnuje jak atmosféru, tak Mooreovy četné intelektuální nápady, s nimiž reflektuje společenské dění či popkulturu. Vše podstatné tak zůstává zachováno a Motion Comic je ve výsledku zatraceně návykovou ukázkou toho, jak by se podobné projekty měly dělat. A co je hlavní, je asi stokrát zábavnějším „filmem“ než Snyderův vypulírovaný opus, a to bez zpomalovaček, písničkového soundtracku a eye-candy momentů. A když jsem zmínil hudbu, ta z Motion Comic se Batesově orchestrálce vyrovná ve všech ohledech. Doporučit se tedy tahle verze dá všem – od fanoušků až po laiky. Inteligentnější „animovaný seriál“ byste hledali opravdu těžko.

 Blog
Komentuj
 fotka
orochimaru  27. 10. 2010 16:50
Dost zaujimavy komix xD
 fotka
orochimaru  27. 10. 2010 16:51






 fotka
antifunebracka  27. 5. 2016 16:50
Nenávidím ťa.
 fotka
orochimaru  27. 5. 2016 19:58
@Antifunebracka no ďakujem pekne, hehe ... hm
Napíš svoj komentár